Sto koruna 1961

Po třetí měnové reformě byly v oběhu bankovky, které již od počátku byly vedením státu a centrální banky brány jen jako dočasné provizorium. Bankovky emise 53 byly na svou dobu silně překonané. Byly provedeny tištěny offsetem, všechny nominály se tiskly na stejný papír s týmž vodotiskem, ochrannými vlákny apod. Není tedy divu, že se již krátce po zavedení emise 53 do oběhu začaly objevovat více, či méně zdařilé falzifikáty. Proto ještě v průběhu roku 1953 přišla STC (Státní tiskárna cenin) a SBČS (státní banka Československá) s návrhem na nový typ 50 a 100 Kčs. Tyto bankovky měly vycházet z emise 53, ale na rozdíl od ní se líc bankovek měl tisknout měditiskem, čímž by se zvýšila jejich ochrana vůči falzifikaci. Typ II., jak byly pracovně nazvány však nedošel až do fáze samotné realizace.


Namísto toho tak na 67. schůzi konané 11. července 1955 se ÚV KSČ usnesl, že ministerstvo financí připraví vydání zcela nových bankovek, lépe zabezpečených proti falzifikaci a vytvořených dle návrhů českých umělců. Celá soutěž se však stále protahovala. K návrhům se vyjadřovali nejen odborníci a umělci, ale bohužel také funkcionáři strany, kteří tak svými mnohdy nesmyslnými připomínkami celou soutěž jen komplikovali. Tvorba nových vzorů se tak nakonec protáhla na celých patnáct let, přičemž z potřebných čtyř nových vzorů došly k samotné realizace pouze dva. Šlo o Svolinského 25 Kč z 1958 – Jan Žižka a Medvecké 10 Kč 1960 – opilovačky květů, která se kvůli nutným úpravám (změna názvu republiky a státního znaku) dostala do oběhu až v únoru roku 1961.

Vzhledem k těmto průtahům se ministerstvo financí na přelomu února a března 1959 usneslo na vypsání zcela nové soutěže z které měly vzejít návrhy bankovek symbolizujících sílu a „pokrok“ pracujícího lidu, vědy a průmyslu.

Zadání námětu nové 100 Kčs znělo: „na lícní straně figurální obrazec svazku rolníků a dělníků v osvobozeném státě budující socialismus, vyjádřený zřejmě postavou horníka nebo hutníka a družstevníka či družstevnice. Námětem rubové strany má být pohled na Prahu nebo některé průmyslové město.“ Zvažovala se například Ostrava coby symbol našeho těžkého průmyslu a budování svazku města a vesnice. Formát papíru bankovky byl stanoven na 80 x 160 mm a rozměr hlavního tiskového obrazce jak líce, tak i rubu na 68 x 124 mm. Hlavní tiskové obrazce měly být provedeny jednobarevným měditiskem, tj. liniovým hlubotiskem tmavě hnědé barvy ….. zelený odstín se plánoval pro padesáti korunu. Avers i revers měl obsahovat podtiskové síťky (ochranné a kolorizující vzory) provedené technikami, které budou odlišné od hlubotisku. Pozadí líce mělo současně obsahovat i pestrobarevný ornamentální nebo gilošový dekor.

Soutěž byla vyhlášena coby veřejná a anonymní, tj. mohl se do ní přihlásit prakticky kdokoliv. Termín odevzdání soutěžního návrhu se stanovil na 31. července 1959. Odměna vítězných tří návrhů na padesáti i sto korunu činila 10 000 Kčs za první místo, 7 500 Kčs za druhé a 5 000 Kčs za třetí místo. Mimo to dalších maximálně deset návrhů od každého druhu navrhované bankovky mělo být odměněno celkovou částkou ve výši 10 000 Kčs. Návrhy, které získali cenu a současně byly odměněny částkou alespoň 3 000 Kč se staly majetkem SBČS. Ostatní návrhy zůstaly v majetku autorů.


11. prosince 1959 se sešla porota, která zhodnotila došlé návrhy. U stokoruny se do soutěže přihlásilo celkem 38 návrhů. Závěr poroty byl takový, že k realizaci bez jakýchkoliv změn nebyl doporučen žádný z návrhů a proto nebyla udělena první ani druhá cena. Udělily se pouze dvě ceny třetí pro návrh číslo 15 od Aurela Kajlicha a návrh č. 35 od Zdeňka Brhlíka. Návrh č. 8 od Františka Heřmana získal odměnu ve výši 1 000 Kč. Ve dnech 3. – 16. ledna 1960 se ve dvoraně SBČS konala výstava všech došlých návrhů ke kterým se mohla veřejnost vyjadřovat. Po skončení výstavy se oceněné návrhy odeslaly to pražských podniků ČKD Stalingrad, ČKD Sokolovo a Závodů Jana Švermy v Jinonicích, kde se k nim rovněž vyjadřovali tamní dělníci. V besedě mezi zaměstnanci a zástupci banky se většina vyslovila pro návrh č. 8 od F. Heřmana důstojníka čs.armády z Tábora. Na základě toho byla Heřmanova bankovka nesoucí pracovní označení „Táborita“ doporučena k realizaci. Samotný Heřmanův návrh došel ještě několika úprav, z nichž jednou z nejvýznamnějších byla změna odstínu barvy z hnědé na zelenou s odvoláním, že tento odstín již obsahuje Medvecké deseti koruna vzoru 1960.

Upravená 100 Kčs se dostala do tisku STC a 1. ledna 1962 byla puštěna do oběhu. Ovšem vzhledem k tomu, že tiskárna byla na počátku šedesátých let zahlcena výrobou 3; 5 a 25 Kčs s novým státním znakem, tiskem bankovek pro zahraniční emisní ústavy a současně přípravou tisku hlubotiskových bankovek 10, 50 a 100 Kčs tak nebyla s to výrobu zvládat. V letech 1963 – 66 se produkce hlubotiskových bankovek oproti roku 1962 zvýšila o 120 %, zatímco potřeba centrální banky vyžadovala produkci na rok 1964 150 % a na rok 1965 dokonce 180 %, což nebylo v silách STC splnit. Již od roku 1961 se proto plánoval nákup nových strojů, kterými by se kapacita tiskárny navýšila na požadovanou úroveň a nahradily staré dosluhující zařízení. Ovšem vzhledem k tomu, že stát neměl k dispozici dostatek deviz, tak se nákup postupně odkládal až na rok 1965/66. Aby bylo možno v oběhu zajistit dostatečné množství oběživa, rozhodlo vedení banky a ministerstva, že část produkce bankovek nechá vyrobit v zahraničí. Volba na zahraniční kooperaci připadla právě na 100 Kčs a to s ohledem na její náklady (životnost 10 let, přičemž náklady najeden kus činily cca 32 Kčs) a množství emitované do běhu. V úvahu připadalo Polsko a SSSR. Volba připadla na SSSR a to díky tomu, že Poláci neměli s měditiskem dostatečné zkušenosti a bankovkový papír se dovážel ze SSSR. Vedení uzavřelo zakázku se sovětskou tiskárnou Goznak v Moskvě. Ta byla rozdělena do dvou dodávek odeslaných pokaždé na podzim let 1964 a 1965. První dodávka byla vyexpedována 5. 11. 1964 a celkem obsahovala 500 beden po 50 svazcích (1 svazek obsahoval 1 000 kusů bankovek) v celkovém množství 25 mil. kusů bankovek v nominální hodnotě 5 mil. Kčs. K odeslání druhé dodávky došlo dne 3. 9. 1965 a obsahovala 517 beden s celkovým množstvím 28 850 kusů svazků o nominální hodnotě 2,858 mld. Kčs. Několik dalších beden pak tvořilo náhradu za chybotisky. V první dodávce se jednalo o série D 01 až D 25 a v druhé D 54. Jako náhrada za chybotisky pak bylo dodáno dalších téměř 6 mil. kusů bankovek o sériích D 46 až D 53.


Roku 1966 STC započala tisk sto korun na nových strojích technologií suchého měditisku. S tím souviselo to, že bankovky tištěné mokrým měditiskem mají menší tiskový obrazec oproti bankovkám tištěných metodou suchého měditisku a současně došlo k přesunutí vodoznakové výztuže z lícní na rubovou stranu. Obě varianty jsou rovněž částečně rozlišitelné podle sériových písmen. Série C a D jsou tištěny mokrým měditiskem a série G; M, P, R, T, X a Z suchým. Série B je dělící, tzn. že série B 01 – 40 jsou provedeny mokrým a B 41 – 60 suchým měditiskem.

Další rozdíly s kterými se u této sto koruny můžeme setkat jsou odlišné varianty číslovačů, polohy vodotisku a také forma neviditelného číslování, které se nachází v pravé části lícní strany. Bankovky tištěné do 22. 3. 1968 (série B, C, Z, D) jsou vyvedeny tzv. starým systémem neviditelného číslování, tzn. že sériové číslo a písmeno je shodné s viditelnou sérií, ale neviditelné dvouciferné číslo série bankovky je odlišné. Od 22. 3 .1968 do ukončení tisku prvního vydání roku 1987 (série P, R, T a část X) je pak použit tzv. nový systém číslování, kdy je číslo bankovky shodné s viditelným, ale sériové písmeno a číslo série je zakódováno do čtyřmístného číselného kódu. Od zahájení výroby druhého vydání roku 1990 až do jejího ukončení v roce 1992 se jak série, tak i číslo bankovky shodují s viditelnou oblastí. Jak jsme již uvedli, tisk sto koruny vzoru 1961 byl ukončen roku 1987 v souvislosti s uvedením do oběhu nové Brunovského sady bankovek, jejíž součástí byla i 100 Kčs 1989 vyobrazující Klementa Gottwalda. U této bankovky se však už od jejího vypuštění do oběhu v říjnu 1989 ve velkém vyskytovaly případy, kdy jí lidé odmítali přijímat nebo jí popisovali, či upravovali texty zesměšňující režim. Její konec nastal s pádem režimu. Proto již v průběhu roku 1990 došlo k emisi druhého vydání 100 Kčs vzoru 61. Šlo o série X tištěné v prvním vydání v letech 1986-87 a v druhém tištěné v 1990 – 91, poté série G (tisk 1991 – 92) a M (tisk (1992).

Po rozdělení republiky pak Č.R. tyto bankovky okolkovala lepeným kolem varianty „C“ a S.R kolkem rovněž lepeným zobrazující slovenský znak s podtisknutou číslicí 100. V Čechách byla její platnost ukončena k 31. 8. 1993 (výměna do 31.5. 1994) a na Slovensku k 30. 11. 1993 (výměna do 31. 3. 1994). Tímto se tak uzavřela historie naší nejdéle platné bankovky.

Literatura: J. Sém: Papírové peníze na území Československa 1792-1975
J. Sém: Poznáváme a sbíráme papírové peníze
Šouša / Šůla: Peníze v proměnách moderní doby
J. Bajer: Papírová platidlaČeskoslovenska1918 – 1993,ČR a SR 1993 – 2003
Publikace SBČS
Sbírka zákonů na portal.gov

Autor: Jan Šenfeld | 13. 7. 2012

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2014 Zdeněk Jindra
TOPlist