Polské půlgroše, ternary a denáry


Polské půlgroše 15. a počátku 16. století jsou mince, které se na numismatickém trhu objevují velmi často, a proto se s nimi můžeme setkat i ve sbírkách našich numismatiků. Během století a čtvrt prošly řadou změn, ikonografická náplň symbolizující suverenitu polského státu – polská orlice a královská koruna – se však nezměnila.

Počátky polské grošové mince

Za počátek období grošové mince můžeme v Polsku považovat měnovou reformu Vladislava Lokýtka, provedenou kolem roku 1315, již byly po vzoru českých parvů zavedeny denáry, jichž šlo 12 na jeden pražský groš. O zavedení těžší grošové mince do polského oběhu se pokusil teprve jeho nástupce Kazimír III. Veliký. Krakovské groše ražené pravděpodobně v letech 1367 – 1370 po vzoru pražských grošů se neujaly a dnes patří pro malý počet zachovaných exemplářů mezi nejvzácnější polské mince. Kromě těchto grošů byly (patrně již dříve) raženy i kvartníky. Snad se zpočátku mohlo jednat o půlgroše, avšak jejich váha a ryzost klesala, takže v roce 1369 měly hodnotu jen 1/3 groše. Po smrti krále Kazimíra mincovny nadále produkovaly pouze denáry, k výrazné mincovní reformě mělo dojít až po více než dvaceti letech.

Druhá polovina 14. století přinesla Polsku řadu politických změn. Po vymření dynastie Piastovců usedl na trůn uherský král Ludvík z Anjou, po něm jeho dcera Hedvika, jejíž muž, litevský kníže Vladislav II. Jagiełło se roku 1386 stal polským králem a založil dynastii, jež vládla do roku 1572.

Mincovní reforma Vladislava II. Jagiełły

Čas pro měnovou reformu nastal počátkem 90. let. Roku 1393 došlo k reorganizaci a technické modernizaci krakovské mincovny, v jejímž čele stáli mincmistři Monald a Piotr Borek. Nová měnová reforma byla založena na tzv. „trojkovém systému“ Základní mincí měnového systému se stal půlgroš, jenž se dělil na tři ternary a 9 denárů. Početní předlohou pro ternary se staly kvartníky Kazimíra Velikého devalvované na polovinu své hodnoty, tedy z jedné třetiny na jednu šestinu groše. Početní jednotkou nové měny zůstala stará jednotka zvaná skojec, jež představovala 2 groše. Celý trojkový systém můžeme vyjádřit takto:

Polské půlgroše, ternary a denáry

Po Monaldovi a Piotru Borkovi se v krakovské mincovně vystřídala řada mincmistrů, než byla mincovna roku 1406 uzavřena. Mezi léty 1416 – 1422 razila půlgroše nově zřízená mincovna ve Wschowie. Roku 1431 byla obnovena činnost mincovny v Krakově, jež pracovala až do smrti krále Vladislava Jagiełły v červnu 1434. V počátečním období se na půlgroších a ternarech objevují značky mincmistrů a mincoven, což činí tyto mince nesmírně zajímavými. Ražba ternarů neměla dlouhého trvání a skončila nejpozději roku 1406 Stanisława Kubiak uvádí celkem 6 typů ternarů a 13 typů půlgrošů.

TERNAR
Polské půlgroše, ternary a denáry

Pozn: ternary označené „bez značky“ nesou nad erbem písmeno W, jedná se o iniciálu krále Vladislava. Všechny typy pocházejí z mincovny Krakov

Polské půlgroše, ternary a denáry
Ternar typ VI.

PŮLGROŠE
Polské půlgroše, ternary a denáry

Pozn: Emise do roku 1406 byly raženy v mincovně Krakov

Polské půlgroše, ternary a denáry
Půlgroš typ I.

Polské půlgroše, ternary a denáry
Půlgroš typ II.

Polské půlgroše, ternary a denáry
Půlgroš typ IV.b

Polské půlgroše, ternary a denáry
Půlgroš typ VII.

Polské půlgroše, ternary a denáry
Půlgroš typ XI.

Ryzost půlgrošů postupně klesala. Jestliže byly první emise raženy ze stříbra o ryzosti osmi lotů (500/1000), v posledních emisích se nachází stříbro o ryzosti jen šesti (375/1000), v některých případech dokonce pěti lotů (313/1000). Podobný pokles ryzosti kovu provázel i ražbu denárů, jejichž ryzost z původních pěti a půl klesla na pouhé dva loty (158/1000).

Polské půlgroše, ternary a denáry
Denár Vladislava Jagiełły


Mincovnictví Vladislava III. Varnenčíka

Po smrti Vladislava II. Jagiełła nastoupil na trůn jeho syn Vladislav III., ač mu bylo pouhých deset let. Ražba půlgrošů, jichž bylo v oběhu dostatek, ustala. Z dobových pramenů víme, že se v oběhu nacházely vzácně i pražské groše Václava IV. Jedinou mincí vycházející z krakovské mincovny tak zůstal denár ražený ze stříbra nízké ryzosti. Tato nekvalitní mince začala být záhy napodobována mnohými padělatelskými dílnami po celém Polsku i v sousední Moldávii. Často nelze rozeznat oficiální ražby z krakovské mincovny od produktů padělatelských dílen, neboť většina dochovaných denárů nenese původní postříbření. Roku 1438 na sjezdu v Piotrkowie byly ustaveny komise pro potírání penězokazectví, ale patrně nebyly příliš úspěšné. Roku 1440 byla v Krakově ražba denárů ukončena a mincovna přerušila svou činnost na dlouhých šestnáct let.

Polské půlgroše, ternary a denáry
Denár Vladislava III. Varnenčíka

Znovuobnovení mincovní činnosti za Kazimíra IV. Jagellonského (1447 – 1492)

Po smrti Vladislava III. v bitvě u Varny nastalo v Polsku krátké interregnum. Teprve roku 1447 usedá na polský trůn mladší Vladislavův bratr, Kazimír IV. Jagellonský, jeden z nejvýznamnějších polských králů. Peněžní oběh v zemi dosáhl v tomto období vrcholu své krize. Kvalitnější mince byly tezaurovány a v oběhu tak nadále zůstávaly pouze nehodnotné denáry, které obyvatelstvo nechtělo přijímat. Sejm proto vyhlásil jejich nucený oběh pod hrozbou trestních sankcí.

K obnovení činnosti krakovské mincovny došlo až roku 1456, nepochybně v souvislosti s Třináctiletou válkou, jež vypukla na jaře 1454 povstáním pruských stavů proti Řádu německých rytířů. Celý válečný konflikt pochopitelně stál značné finance, proto bylo na sjezdu na Łęczyci dohodnuto zahájení ražby půlgrošů o jakosti šesti lotů (375/1000). Zřízením mincovny byl pověřen nejvyšší mincmistr Stanisław Morsztyn (v úřadu 1456 – 1479), jemuž byl podřízen mincmistr Mikolaj Kirchen. Oba své mince značili počátečními písmeny svých příjmení, tedy iniciálami MK. Kromě této značky se na půlgroších objevují i písmena TM, přičemž písmeno T bývá s otazníkem připisováno královskému „podskarbimu“ Tomáši Trąbczyńskému. Oba typy půlgrošů patří mezi velmi vzácné.

Polské půlgroše, ternary a denáry
Půlgroš Stanisława Morsztyna a Mikolaje Kirchena z let 1456 – 1470

Polské půlgroše, ternary a denáry
Půlgroš Tomáše Trąbczyńského (?) a Stanisława Morsztyna z let 1471 – 1479

Roku 1479 se dostala krakovská mincovna do rukou Piotra z Kurozwęk, erbu Poraj, jenž byl zároveň „podskarbim wielkym koronnym“ (latinsky supremus thesaurarius, supremus rei monetariae magister). Tento úřad nemá ve dějinách správy českých zemích svůj ekvivalent. Svými pravomocemi je mu patrně nejblíže úřad nejvyššího zemského podkomořího doplněný o pravomoce nejvyššího mincmistra. Z titulu svého úřadu mu byla podřízena královská pokladna (včetně ochrany korunovačních klenotů), finance a ražba mincí. Své mince značil rodovým erbem, údajně odvozeným od pětilisté rožmberské růže. Kvalita kurozwęckých mincí velmi kolísá, některé exempláře obsahují pouhých 20% stříbra. Snižování ryzosti svědčí nejen o zneužívání postavení, jež Piotr z Kurozwęk zastával (v polské historiografii je dodnes vnímán jako jeden z největších zlodějů), ale rovněž o neustálém nedostatku financí v královské pokladně. Kromě půlgrošů byla za Kazimíra IV. obnovena i ražba denárů, o jejich počátcích nemáme bližších zpráv (patrně k ní došlo až v 70. či 80. letech).

Polské půlgroše, ternary a denáry
Denár a půlgroš Piotra z Kurozwęk z let 1479 - 1492

Polské mincovnictví od Jana Olbrachta po reformu Zikmunda I. Starého (1492 – 1526/28)

Roku 1492 umírá Kazimír IV. Jagellonský a na polský trůn nastupuje první z jeho synů, Jan Olbracht. O měnové politice této doby se nedá mnoho říci, neboť „podskarbim koronnym” byl i nadále Piotr z Kurozwęk, jenž produkoval nekvalitní půlgroše zvané mezi lidmi „piorunki”. Kromě jména nového panovníka na mincích nepozorujeme žádnou změnu. Drobná změna se objevila pouze na denárech, na jejichž aversu se pod korunou objevilo písmeno O, jež je odlišovalo od starších emisí.

Po smrti Piotra Kurozwęckého roku 1499 došlo k odhalení nečestného obohacení na úkor krále, proto byl z rozhodnutí Sejmu jeho majetek zabaven a mincovna se dostala do rukou Kurozwękova nástupce Jakuba Szydłowieckého. Podskarbim koronnym byl jmenován teprve 20.3.1501, tedy necelé tři měsíce před smrtí krále Jana Olbrachta. Z této doby pocházejí vzácnější půlgroše bez značky či půlgroše doplněné písmenem O pod korunou.

Polské půlgroše, ternary a denáry
Půlgroš Piotra z Kurozwęk (1492 – 1499)

Polské půlgroše, ternary a denáry
Půlgroš Jakuba Szydłowieckého (1499? – 1501)

Polské půlgroše, ternary a denáry
Denár

Roku 1501 nastupuje na polský trůn druhý ze synů Kazimíra IV., Alexandr Jagellonský, od roku 1492 velkokníže litevský. Záhy po své korunovaci se rozhodl sjednotit měnový systém obou zemí (měnovou reformu v Litvě provedl roku 1492), neboť jejich směnný poměr činil 5:4. Toto rozhodnutí však narazilo na rozhodný odpor šlechty.

Pro krátkost své vlády se Alexandr nestihl výrazněji zapsat do dějin polského mincovnictví. V krakovské mincovně nadále pokračovala ražba půlgrošů pod vedením Jakuba Szydłowieckého o ryzosti šest lotů. Tyto mince se kromě jména panovníka přeci jen liší od starších ražeb, neboť na nich můžeme pozorovat prvky renesančního umění, které pomalu pronikalo i do Polska. Výtvarné provedení již není goticky strnulé, což je vidět především na koruně, která je již trojrozměrně prostorově ztvárněná. Existuje i ražba denáru téhož stylu (dnes uložen v Muzeu narodowem ve Varšavě), s největší pravděpodobností pouze zkušební ražby.

Polské půlgroše, ternary a denáry

Půlgroš Jakuba Szydłowieckého (14501 – 1506)

Roku 1506 nastupuje na polský trůn Zikmund, třetí ze synů Kazimíra IV., později nazývaný pro délku života a více než čtyřicetiletou vládu přídomkem Starý. S nástupem vlády dochází i k personálním změnám v mincovně, neboť Jakuba Szydłowieckého vystřídal Andrzej Kościelecki. Stejně jako jeho předchůdce, ani on již své mince neznačil. Zikmund si byl zřejmě od počátku vlády vědom, že stávající mincovní systém je již zastaralý, přesto v počátečních letech vlády vycházejí z krakovské mincovny i nadále půlgroše, od roku 1507 datované. Po ukončení jejich ražby roku 1511 byla mincovna uzavřena, čímž nastal čas pro gigantickou měnovou reformu, která proběhla v letech 1526 – 1528 a jíž Polsko vkročilo do období tolarové měny.

Polské půlgroše, ternary a denáry

Půlgroš Andrzeje Kościeleckého (1506 – 1511) s datem 1508

Svídnické půlgroše

Nutno říci, že polské půlgroše představovaly po celou dobu svého oběhu oblíbenou drobnou minci, která byla ochotně přijímána, a proto byla také napodobována. Roku 1519 byla například vydána emise mincí napodobující polské půlgroše Ottou (1516 – 1536), hrabětem z Rietbergu.

Nejznámější mincí napodobující polský půlgroš je nepochybně půlgroš svídnický nazvaný podle stejnojmenného slezského města.Tyto mince nízké ryzosti ražené od roku 1517 z příkazu českého krále Ludvíka Jagellonského způsobily v Polsku hospodářský chaos a mezinárodní aféru. Činnost svídnické mincovny se dokonce stala roznětkou k tzv. Svídnickému povstání, které bylo jedním z projevů nevyjasněné příslušnosti Slezska mezi českou a uherskou korunou. Poté, co se král Ludvík rozhodl na nátlak polské strany mincovnu uzavřít, byl vzat mincmistr Paul Monau pod ochranu českých stavů, které tak chtěly vyjádřit nárok České koruny na Slezsko. Zároveň byli z města vyhnáni radní. Král proto zplnomocnil markraběte Jiřího Braniborského, aby přivedl Svídnici zpět k poslušnosti. Markrabě se rozhodl řešit věci po svém. Nechal povolat na devadesát svídnických měšťanů do Vratislavi, kde je zajal. Některé mučil, tři z nich popravil. Zároveň markraběcí vojska oblehla Svídnici a celý spor hrozil přerůst ve válečný konflikt, neboť na pomoc svídnickým se chystalo vojsko českých stavů. Král, šokovaný vývojem událostí, nechal obležení zrušit, zajaté propustit a mincovnu přenechal své ženě Marii Rakouské, která její činností pověřila opět Paula Monau a po jeho smrti kupce Konráda Sauermanna. Činnost svídnické mincovny byla ukončena až na jaře 1527 v souvislosti s nástupem Ferdinanda I. na český trůn.

Polské půlgroše, ternary a denáry

Svídnický půlgroš s datem 1526, ročník největší produkce této mince

Pár slov na závěr...

Po více než jedno století představovaly půlgroše hlavní oběžnou minci v Polsku, vyskytující se v nálezech také v Německu, Pobaltí, Ukrajině i v Čechách. Po ukončení ražby roku 1511 (nebo 1527 počítaje v to i svídnické půlgroše) rozhodně nevymizely z oběhu ze dne na den, neboť se s nimi setkáváme ještě v nálezech z období Třicetileté války.

Literatura:
Gumowski, Marian: Podręcznik numizmatyki polskiej, Kraków 1914
Kopicki, Edmund: Ilustrowany skorowidz pieniędzy polskich i z Polską związanych, Warszawa 1995
Kalkowski, Tadeusz: 1000 łat monety polskiej, Kraków 1974
Kubiak, Stanisława: Monety pierwszych Jagiełłonów (1386 – 1444), Wrocław 1970
Szwagrzyk, Józef Andrzej: Pieniądz na ziemiach polskich X-XX w., Wrocław 1973
Žáček, Rudolf: Dějiny Slezska v datech, Praha 2006
Fotografie převzaty z archivu Warszawskiego centra numizmatycznego www.wcn.pl

Autor: Jan Rolenc | 27. 2. 2013

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2014 Zdeněk Jindra
TOPlist