Německá platidla emise BBK II.


Po skončení druhé světové války se vztahy mezi západem a východem značně vyhrotily. Vzájemné invektivy vyústily až ve studenou válku v které otázka poválečného uspořádání Německa hrála roli lakmusového papírku.

Podobně jako u nás, vznikla i v Německu soustava náhradních platidel (dále označované jako bankovky), která měla zajistit stabilitu měny v době válečného konfliktu, zvýšené inflace či útoku na západoněmeckou měnu ze strany východního bloku. Tyto bankovky označované jako emise BBK II se zrodily za přísného utajení na přelomu 50. a 60. let v Deutsche Bundesbank, která pro jejich vznik využila nerealizovaných návrhů z předešlé soutěže na emisi BBK I.

Samotná platidla se vzhledem k izolaci západního Berlína vyskytují ve dvou mírně odlišných variantách – zvlášť pro Berlín a zvlášť pro zbytek BRD. V případě obsazení Berlína by se tak Sověti sice dostali k podobě platidel, nemohli by je však dále zneužít s cílem destabilizovat měnu ve Spolkové republice.

Německá platidla emise BBK II.

Bankovky určené pro oblast Západní Německa vznikly na základě nerealizovaných návrhů Maxe Bittrofa ze soutěže na emisi BBK I. Jejich další modifikací byla následně vytvořena sada alternativních hodnot pro západní Berlín. Touto úpravou Bittrofových návrhů byl pověřen grafik Bundesdruckerei Rudolf Gerhardt. Motivy portrétů obou variant poté vychází z obrazů Albrechta Dürera a dalších renesančních mistrů. 5 DM představuje dívku z obrazu Mladá Benátčanka, 10 DM Mladého muže od Albrechta Dürera, 20 DM obraz Elsbeth Tucherové, 50 DM neznámého muže z obrazu „Muž s dítětem“ a 100 DM Sebastiana Münstera.

Obě sady se kromě grafické podoby rozchází i v samotné skladbě nominálních hodnot. Zatímco část emise určené pro Berlín obsahovala nominály 5, 10, 20, 50 a 100 DM, tak pro Západní Německo jen hodnoty od 10 po 100 DM.

BBK II pro Západní Německo
Jako první vznikla sada platidel pro oblast BRD. Bankovky nesou datum 1. července 1960 a tiskly se ve dvou typografických závodech. Pro hodnoty 20 a 100 DM jí byla Bundesdruckerei v Berlíně a pro 10 a 50 DM Giesecke & Devrient GmbH v Mnichově. Jako tisková technika se u nich uplatil hlubotisk a podobně jako emise BBK I2 nesou na kupónu vodoznak s portrétem osobnosti, který je totožný s hlavním motivem. Všechny nominály obsahují podpisy zástupců Deutsche Bundesbank dr. Troegera a prezidenta DBB Karla Blessinga. UV tisk se vyskytuje pouze u bankovky 100 DM ve formě modře fluoreskujících vláken. Na první pohled se bankovky podobají emisi BBK I9. Mají stejné rozměry, barevné odstíny a i číslování vychází ze stejného základu (10 DM ser. „R“, 20 DM ser. „S“, 50 DM ser. „T“, 100 DM ser. „U“). Největší rozdíl je však na reversu, kde na příklad namísto Německé orlice a hradu Holstein ze 100 a 50 DM jsou vyobrazeny jen gilošové prvky.

Německá platidla emise BBK II.

Celkem se vyhotovilo na 186.480.000 kusů 10 DM v nominální hodnotě 1,8648 mld. DM, 199 980 000 kusů 20 DM v nominální výši 3,9996 mld. DM, 179 040 000 kusů 50 DM v hodnotě 8,952 mld. DM a 104 580 000 kusů 100 DM v hodnotě 10,458 mld. DM. Dohromady se tak jednalo o bankovky za 25,274 mld DM.

BBK II pro Západní Berlín
Sada platidel určených pro oblast západního Berlína poté nese datum 1. července 1963 a na rozdíl od předchozích bankovek se tiskla pouze v berlínské Bundesdruckerei. Podobně jako předcházející soustava platidel na sobě nesou podpisy Dr. Troegera a Karla Blessinga. Jak už jsem uvedl, jejich autorem je grafik Bundesdruckerei Rudolf Gerhardt, který zde využil motivy z nerealizovaných návrhů Maxe Bittrofa.

Německá platidla emise BBK II.

Bankovky se tiskly hlubotiskem v hodnotách 5, 10, 20, 50 a 100 DM. Samotný systém číslování je poté u nich řešen mírně odlišným způsobem. 5 DM má prefix ve formě číslice „1“, 10 DM „2“, 20 DM „3“ atd. Na rozdíl od předešlých platidel neobsahuje žádný z nominálů fluorescenční tisk a vodoznak je vyveden nikoli ve formě portrétu, ale jen skupinou písmen „BBK“. Grafické rozdíly mezi oběma variantami vidíme na přiložených obrázcích a není tak nutné se detailně zabývat jejich popisem. Celkem se vyhotovilo na 20 500 000 kusů 5 DM v nominální výši 102,5 mil. DM, 24 500 000 kusů 10 DM v hodnotě 245 mil. DM, 25 900 000 kusů 20 DM za 518 mil. DM, 25 500 000 kusů 50 DM v hodnotě 1,275 mld. DM a 18 500 000 kusů 100 DM v hodnotě 1,85 mld DM. Dohromady tak Bundesdruckerei odvedla bankovek za 3 990 500 000 DM určené výhradně pro oblast Západního Berlína.

Německá platidla emise BBK II.

Nově dokončené bankovky obou variant byly po jejich vytištění odvezeny do trezorů Bundesbank v Berlíně a Frankfurtu nad Mohanem. Značná část z emise určené pro Západní Německo se poté umístila v tajném bunkru ve městě Cochem na levém břehu řeky Mosely. V tomto atomovém krytu o ploše 900 m2 poté banka uchovávala bankovek za 25 miliard DM náhradní měny a to až do konce 80. let, kdy na přelomu let 1988 - 1989 došlo k jejich likvidaci.

Samotné bankovky emise BBK II patří v současnosti na sběratelském trhu k velmi žádaným, čemuž odpovídá i jejich vysoká sběratelská hodnota.

Literatura a odkazy

Přednáška Diestera Jörga, Berlín 2011
H. Rosenberg: Die Deutschen banknoten ab 1871, 17. auf, Gietl Verlag 2 BRD v letech 1948 – 1990
Deutsche Bundesbank: Technische Details der Banknotenersatzserie BBK II, serie West Deutschald
Deutsche Bundesbank - fotodokumentace
Deutsche Bundesbank: Technische Details der Banknotenersatzserie BBK II, serie West Berlin

Autor: Jan Šenfeld | 30. 7. 2013

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2014 Zdeněk Jindra
TOPlist