Mincovní technika - mincovní stroje, část III.


Zásluhu o skutečně moderní mincovní techniku má Francie. Zde již roku 1552 vyzkoušeli ve vládní mincovně v Paříži nový německý vynález Maxe Schwaba z Augšpurku - vřetenový lis. Stroj pracoval na principu pohybového šroubu. Základní těleso tvořila matice na dvou masívních pilířích, zapuštěných zčásti do země. Maticí procházel šroub, jehož spodní konec tlačil na hranol, pohyblivě s ním spojený. Na hranolu bylo upevněno jedno z razidel, zatímco druhé stálo na pracovní desce lisu. Hranol procházel vedením - konal tedy jen posuvný (ne již otáčivý) pohyb, čímž byla zajištěna přesná vzájemná poloha líce a rubu mince. Svrchní část šroubu zakončoval čtyřhran. Na něm bylo při práci nasazeno velké setrvačníkové rameno, na koncích opatřené závažími, právě pro vyvození setrvačné síly. Stroj, který měl zpočátku dosti značné rozměry, obsluhovalo pět dělníků. Dlouhá ramena lisu se otáčela ručně, k čemuž bylo třeba čtyř silných mužů, kterým se říkalo štoseři (z německého stossen - tlačit, vyrážet). Pátý pracovník stál či seděl uprostřed lisu a jen vkládal do stroje připravené střížky a odhazoval hotové mince.

Pro vřetenové lisy se záhy ujal název balanciéry - podle balanční (rotační) tyče. Největšího využití došly v průběhu 18. století, kdy se začaly jejich rozměry redukovat a jejich obsluhu zastali již pouze dva dělníci. Pro tolarové mince a pro medaile však zůstávaly stále původní stroje velkých rozměrů. Ražba na balanciéru byla neobyčejně přesná, chyby, jako byl dvojráz či posunutí líce proti rubu, téměř vyloučeny.

Jedinou nevýhodou vřetenového lisu - balanciéru bylo, že při příliš prudkém úderu razidla snadno praskla. Pomoc přinesl až roku 1817 vynalezený automatický lis s regulovatelnou, a tím vždy stejnou silou úderu.

Z původních náhozných strojů, jichž se v uvedené úpravě používalo až do začátku 19. století, vznikly frikční razicí stroje, jejichž princip je v podstatě týž, pouze s tím rozdílem, že balanční tyč je u nich nahrazena horizontálním setrvačníkovým kolem, roztáčeným svislými frikčními disky. Zpočátku se pohon frikčních lisů uskutečňoval parní energií za pomoci transmisních rozvodů, dnes, kdy se tato zařízení používají již pouze pro ražbu medailí, jsou frikční disky hnány elektromotorem.

Prvky mincovní techniky, především frikční razicí lisy a hlavně jejich předchůdci - lisy vřetenové - balanciéry se stávaly vděčným námětem pro ztvárnění na medailích a řidčeji i na mincích (k tomu viz. Caspar H.: Münztechnik auf Münzen und Medaillen, Berlin 1984).

V polovině 18. století měla vídeňská mincovna čtyři razicí lisy, pražská mincovna tři a nejvíce balanciérů v tehdejší Habsburské monarchii bylo instalováno v mincovně kremnické, kde pracovalo 18 lisů. Produkce těchto lisů v pražské mincovně ve druhé polovině 18. století představovala za dva týdny groše v hodnotě až 11 500 zlatých, což je úctyhodné číslo, uvážíme-li, že hodnota zlatého v groších byla asi 20 grošů na zlatý (1 zlatý tedy = 60 krejcarům, přičemž 1 groš = 3 krejcarům).

V polovině 18. století bylo učiněno jedno z prvních moderních opatření přispívající k ochraně mincí před paděláním, používané dodnes snad ve všech světových mincovnách, a sice zhotovení ornamentu či vlisu do hrany mince, později ještě vylepšené zvýšením okrajové plochy mince. K tomu bylo zapotřebí zvláštního zařízení, jehož pomocí se vlis na hraně prováděl. Stroj se nazýval rolka či rolovačka a pracoval opět s válci, které se tentokrát otáčely shodně a na stroji byly umístěny vertikálně.

K ražbě mincí byly začátkem 19. století zkonstruovány pákové lisy kolenové, později automatizované, takže ražba byla velmi rychlá. Mince již nebyly v pravém slova smyslu ražené, nýbrž lisované - vzniklé klidným tlakem. Tlak razidel na střížek se dal podle potřeby redukovat (pro různé průměry střížku) od cca 100 do 200 tun. Moderní lis tehdy vyrazil snadno za minutu až 400 mincí, přičemž si sám přisunoval střížky a odhazoval hotové mince. Jedním z největších světových výrobců mincovních strojů je anglická firma Taylor & Challen z Birminghamu.

Pro přípravu pásů z mincovního kovu tato firma vyráběla a dodávala v roce 1966 válcovací stolice pro šíře 356, 305, 254 a 152 mm včetně podávacího a ovládacího příslušenství. Průbojníky - tedy lisy na výrobu střížků, mohly při jednom pracovním zdvihu vyrobit čtyři střížky a rychlost, se kterou střížky produkovaly, činila až 1 400 střížků za minutu.

Konstrukce razicích lisů byla zvlášť masívní. Vedení, po nichž se pohybovaly činné části lisu, byla umístěna co nejblíže raznic, což mělo zajistit jejich dlouhou životnost a výraznou přesnost ražby. Razicí lisy vyráběla firma Taylor & Challen ve čtyřech velikostech rozdělených podle výše vyvozitelné pracovní síly a sice 80, 140, 200 a 250 tun. Rychlost ražby byla 220 pracovních zdvihů za minutu a při nepatrném technickém vylepšení, které umožňovalo ražbu dvou mincí najednou, vyrazil pak takový stroj i 440 mincí za minutu. Zařízení bylo opatřeno tlakovou kompenzací, která zaručovala dobrou kvalitu obou ražených kusů.

Dalším zařízením tvořícím příslušenství razicích lisů byly válce, které umožňovaly současnou ražbu do hrany mince. Podávací zařízení bylo většinou vibrační, jež bylo proti starším rotačním podavačům výkonnější. Úprava hran mincí mohla být prováděna i na samostatných strojích, které mohly při 80 zdvizích za minutu zpracovat současně čtyři mince najednou.

Řadu strojů používaných při mincovní výrobě uzavíraly prohlížečky a počítací zařízení. Při použití několika razicích lisů býval denní výkon mincovny kolem 500 000 kusů, což je množství, jehož kontrola by bez použití prohlížecích a počítacích strojů byla téměř nemyslitelná.

V kremnické mincovně byla výroba výrazně modernizována až v roce 1950. Do mincovny byly dodány sovětské stroje typu Raskin pro ražbu mincí a od roku 1975 pak v Kremnici pracují německé stroje typu Gräbener a to jak pro ražbu mincí, tak i pro medaile.

Po rozdělení Československa v roce 1992 přišla Česká republika o svoji mincovnu a proto se nějaký čas vyráběly nové české oběžné mince v jiných světových mincovnách (v Německu a v Kanadě). Mezitím probíhal v Čechách konkurs, resp. výběrové řízení na firmu, která by byla schopna tuzemský trh zásobovat oběživem. V tomto výběru nejlépe obstála jablonecká Bižuterie, a. s.. Do podnikového systému v Jablonci se začlenil speciální provoz, vybavený nejmodernějšími stroji. V mincovně pracují dva rychloběžné lisy pro automatickou ražbu typu Gräbener MPU 156 a jeden medailový lis Gräbener GKMP 360k. Firma Gräbener vyrábí ještě několik dalších plně automatizovaných typů strojů pro výrobu mincí a medailí.

Vedle firmy Gräbener se zabývá výrobou mincovních lisů v Německu společnost Schuler Pressen. Firma Schuler má dlouhou tradici v oboru mincovních strojů. Historie podniku sahá až k roku 1870. Mincovní lisy Schuler jsou vyráběny ve dvou základních typech MRH (s horizontálním chodem) a MRV (vertikální uspořádání razidel) v několika tonážích (jmenovitá síla lisu). Lisy obou zmíněných firem jsou schopny vyrobit až 850 mincí za minutu. Realizaci této nepředstavitelné rychlosti ražby dovoluje důmyslný systém rotačního podavače střížků.

Poslední aspekt mincovní výroby, jemuž věnuji závěr této práce, je výroba mincovních razidel. Kolky nejstarších mincí byly téměř výhradně ryty. Ražba českých denárů probíhala však již od počátku pomocí razidel zhotovených puncovní technikou. Práci rytce mincovních kolků lze přirovnat k titěrné a namáhavé práci malířů - miniaturistů. Svoji náročnou práci si tedy začali záhy usnadňovat tím, že části mincovního obrazu vyryli pozitivně na kus oceli, který byl po zakalení používán jako punc. Vhodným, přesně určeným, umístěním obrazů těchto punců vyražením vedle sebe na připraveném materiálu a konečným ručním dorytím detailů obrazu vzniklo razidlo.

Poněkud komplikovanějším se stalo zhotovení obrazu na válcích používaných od poloviny 16. století. Tato obtížnost spočívala v naléhavosti správného propočtu zkrácení nebo prodloužení obrazů, v prohnutí střížku, které bylo třeba diferencovat.

Dnešní umělci navrhující obraz budoucí mince svoji představu ztvárňují v několikanásobném zvětšení pozitivně na sádrovém modelu a takto vzniklý obraz je pomocí redukčních strojů (pantografů) převeden buď přímo negativně na pracovní plochu razidla, nebo pozitivně na matrici, z níž je posléze do razidla otisknut. Redukční stroj bývá rovněž nazýván, patrně po svém vynálezci, Janvierův zmenšovací rycí stroj. Stroj systémem dotykových jehel přenáší vyvýšeniny z modelu přímo na předem připravený kus oceli velikosti skutečné mince a rycími jehlami ho do kovu ryje. Díky tomuto zařízení je možné staré - již nepoužitelné kolky- nahradit novými - přesně stejnými, čehož předtím ručním rytím nebylo možné docílit.

Byl zde podán stručný přehled téměř všech období vývoje mincovních technik a byla sledována hlavně otázka strojní výroby mincí. Poznali jsme, že strojní technika používaná v mincovnách výrazně až od konce 15. století, prošla mnoha změnami - od padacího kladiva, přes válcovací stroje a balanční vřetenové lisy, až k nejnovějším automaticky pracujícím strojům. Problematika mincovní výroby je zvláště zajímavá vzhledem k vyjímečné povaze svých finálních produktů. Sama měla nezanedbatelný vliv na vývoj různých odvětví lidské činnosti - předně se zasloužila o vznik a vývoj knihtisku a o nic menší nebyl její přínos v oblasti slévárenství či hutnictví. (Pro zajímavost zde připomínám jména těch nejznámějších, kteří se v období renesance významně zasloužili o rozvoj důlních a hutních provozů a jejichž odkaz zůstává stále živý: Předně Georg Agricola (Georgius Bauer) Přes svoji profesi lékařskou zabýval se otázkou těžařství, hutnictví a mincovnictví v Jáchymově. Rovněž tak i potomní pražský mincmistr a perkmistr v Čechách Lazar Ercker (mincmistrem v letech 1583 - 1594). Oba prosluli ve své době jako věhlasní odborníci.)

Autor: Ing. Jiří Hána, Ph.D.
Pro Numin.cz zpracoval: Ing. Michal Skalský

Autor: Redakce | 2. 12. 2014

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2014 Zdeněk Jindra
TOPlist