Mincovní technika - mincovní stroje, část II.


Převratnou novinkou v mincovní výrobě byl vynález válcovacího stroje v prvé čtvrtině 16. století. První stroj v mincovnách, pracující s válci, byl stroj na válcování cánů. Ten, stejně jako všechny následující válcovací stroje, využíval tlaku dvou proti sobě se otáčejících horizontálně ustavených válců na cán, který se mezi nimi protahoval. Několikerým prosunutím cánu mezi válci, jejichž rozteč se postupně zmenšovala, byl získán plát - předtím pracně vyklepávaný kladivy. Největší předností stroje na válcování cánů se stala přesnost, s jakou se docilovalo stejné tloušťky plátů rovnoměrně po celé ploše. Kutnohorská mincovna disponovala v posledním roce své činnosti dvěma takovými stroji, z nichž jeden byl v mincovně (bezpochyby ruční) a druhý v huti, zařízený na vodní pohon. Ve strojovém parku eggenberské mincovny se rovněž zachoval takový stroj po 300 let až do našich dnů. Téměř současně se strojem na válcování cánů spatřil světlo světa i první stroj usnadňující práci pregéřům (Vzhledem k poměrně malému podílu ražebních chyb na českých denárech se lze domnívat, že již jejich ražba byla nějakým způsobem mechanizována. Nemůžeme to ale tvrdit s jistotou). Bylo jím částečně mechanizované razidlo. Jeho princip spočíval v tom, že svrchní kolek upevněný na jakémsi malém beranu (beran - činný - hybný komponent lisu) zdvihal pregéř pomocí mechanického zařízení, které uváděl v pohyb nohou našlapováním na třmen. Po uvolnění třmenu padal beran se svrchním kolkem na kolek spodní, na němž spočíval připravený střížek. Tím vyrážel minci. Doba vzniku tohoto zařízení není přesně známa. Víme jen, že s jeho pomocí byly snad již raženy první tolary (dvacátá léta 16. stol.), převážně se ale používalo při výrobě mincí drobných. Tento stroj je poměrně neznámý a většina historiků - numismatiků mu, byť ve stručných přehledech, téměř nevěnuje pozornost.

Stroj, který je většinou považován za jakéhosi průkopníka mechanizace mincovní výroby, čekal na svůj zrod až do šedesátých let 16. století. Stalo se tak v Zürichu v roce 1565, kde jistý Johann Vogler (mladší) vynalezl válcový razicí stroj. Jeho konstrukce zdá se prostá. Šlo v podstatě jen o vylepšení válcovacího stroje na cány vyrytím mincovního obrazu do válců. Horní a spodní kolek byly tedy v negativu vyryty na dvou samostatných válcích, které otáčeje se proti sobě, hnány tlakem na kliku přes patřičné převody, vytlačovaly svůj obraz pozitivně na plát mezi nimi procházející. Největší problém vyvstal před rytci, jelikož obraz se musel patřičně zredukovat, aby si mince zachovaly kruhový tvar.

Na Slovensku, respektive v tehdejších Uhrách - v Kremnici, postavili takový stroj v roce 1573. Jeho výroba a instalace trvala zde jakémusi zámečníkovi a jeho pomocníkovi celý rok. Kremnický stroj byl původně konstruován na koňský pohon. Zařízení, které začalo ve zdejší mincovně pracovat od roku 1661, již poháněla vodní energie.

Čechy týž stroj poznaly přesně o dvacet let později než Uhry. Rudolf II. pomýšleje na centralizaci ražby do pražské mincovny, chtěl zde při té příležitosti zavést válcovací stroj v roce 1593. Stroj opatřil a do Prahy dovezl Jan Vogt z Kolína nad Rýnem. Nakonec se ale ani jeden z Rudolfových záměrů - centralizace a mechanizace ražby v Praze - nezdařil. V roce 1601 se pokusil zavést stroj na ražbu v Praze mincmistr Lasanz (Jan Lasanz z Friedenecku - mincmistrem v letech 1600 - 1609), z čehož ale vznikly, jako prve při snaze císařově, mezi mincovními zaměstnanci nepokoje. Tou dobou znala již výhody a přednosti tažného válcovacího stroje oproti zastaralému mincování pod kladivem nejedna říšská mincovna a s nimi patrně i mincovna jáchymovská (To ale nelze tvrdit s jistotou, neboť soupisy inventáře, či účetní knihy, které by mohly mnohé napovědět, přišly řadou požárů jáchymovské mincovny nazmar. Soudit můžeme jen ze zlomků kroniky jáchymovského horního hejtmana Jindřicha Köneritze, dochovaných v přepisu Meislově (horní rada v Jáchymově v letech 1788 - 1798). Nicméně můžeme tuto skutečnost zcela oprávněně předpokládat, neboť ražba těžké tolarové mince si sama jistě použití mechanizace vyžádala.).

Úspěšné zavedení válcovacího stroje v pražské mincovně se uskutečnilo až na počátku dvacátých let 17. století a v Kutné Hoře, kde navíc nebylo možné uspokojivě vyřešit problém pohonu vzhledem k umístění tamnější mincovny ve Vlašském dvoře, dokonce až na sklonku téhož věku.

Tažný válcovací stroj zpracoval za osm dní až 1000 hřiven (hřivna - váhová jednotka, např pražská hřivna = 253,26 g) stříbra a zaměstnal při tom osm lidí. Téhož výkonu dosáhlo by v té tobě asi 60 ručně razících pregéřů za stejný čas.

Stinnou stránkou prvních válcovacích strojů bylo, že válce namáhané tlakem se často lámaly - praskaly, což znamenalo přerušení práce a prudký růst výrobních nákladů, neboť nový válec se musel znovu opatřit negativními mincovními obrazy. To byla práce velmi draze placená, nehledě pak i na cenu válce samotného. Kolem roku 1630 se proto v Čechách a v Tyrolsku začaly negativy mincovních kolků rýt do samostatných kusů ocele (měly tvar jakési houby, na jejíž hlavě byl obraz a její noha zapadala do otvoru ve válci), které se připevňovaly na válce. Tak vznikl zlepšený typ válcovacího stroje, tzv. taškový (někdy též kapsový) válcovací stroj, který zaručoval nepřetržitou, hospodárnou výrobu i kvalitní a dokonalé výrobky. Kolky taškového stroje bylo rovněž dobře možné zakalit (tehdy používaný termín - zocelit). Kolky starších válcovacích strojů bez kapsové úpravy byly po vyrobení 20 - 30 tisíc mincí již tak opotřebované, že ražba z nich vyhlížela nekvalitně, rozmazaně a vypoukle, zatímco stroje novější - taškové - mohly kvalitních mincí vyprodukovat asi dvojnásobné množství.

Autor: Ing. Jiří Hána, Ph.D.
Pro Numin.cz zpracoval: Ing. Michal Skalský

Autor: Redakce | 7. 11. 2014

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2014 Zdeněk Jindra
TOPlist