Člověk tvůrcem hospodářských dějin - část I.


Co jsou to vlastně peníze? Na první pohled triviální otázka. S penězi se přec denně setkáváme. Platíme s nimi nákupy v obchodech, pořizujeme si za ně různé zbytečnosti, ale i věci praktické a užitečné. Všichni tedy známe peníze. Byly ale vždy takové, s jakými dnes přicházíme denně do styku?

Platidla samozřejmě zaznamenala jako všechno kolem nás, jako to co je i není výtvorem člověka na této Zemi, určitý vývoj. Prošla mnoha vývojovými etapami, na nichž vždy po nějaký čas, tu déle, tu krátce, setrvala. Od "pravěku" peněz do doby relativně nedávné byly peníze (tehdy výhradně mince) chápány naprosto odlišně ve srovnání se současným pohledem. Abychom tento rozdíl snáze pochopili, nebude od věci vypravit se do pravěku, na počátek dějin a sledovat jejich běh a zejména pak běh dějin hospodářských.

V okamžiku, kdy se na Zemi objevil první člověk, začal se starat o svoji obživu. Záhy si pomáhal při lovu zhotovením nejrůznějších zbraní, při sběru plodin používal nejrůznějších vaků a nádob, aby se chránil před nečasem vymyslel si oděv, našel si vhodnou jeskyni a zde pak i se svými blízkými přebýval.

Zpočátku stačil člověk svoji materiální potřebu pokrýt ze zdrojů vlastní práce, ale brzy se začaly jeho nároky zvyšovat tou měrou, že se o výrobu a její produkty začal dělit. Nejprve v rámci rodu, později kdy již různá rodová společenství v té či oné činnosti vynikla, byl položen základ obchodu.

Výměnný obchod byl obchodem bezprostředním a trvalo ještě několik tisíciletí než člověk vymyslel a poprve jako prostředníka obchodu použil peněz. Již v této době se ale obchod řídil dodnes platnými aspekty. Kvalita, design, množství a cena - to jsou ony kategorie, které i pravěký obchodník zvažoval při uzavírání obchodu. Je samozřejmé, že kvalita a vzhled byly hodnoceny měřítky doby, ale přesto stával jejich význam klíčovým. Cenu pak domlouvali kupci v hodnotových ekvivalentech zboží, které mohl nabídnout kupující, jímž byl buď jiný kupec, nebo častěji výrobce. Ten mohl za artefakty jemu užitečné, které si sám vyrobit neuměl nabídnout finální produkty vlastního snažení, ať už šlo o zbraně k lovu, nádoby, šperky, obilí, ulovenou zvěř, kožešiny, nebo později o látky, měď, železo a výrobky z těchto kovů.

Výměnný obchod se rozrostl tou měrou, že již v době bronzové křižovaly Evropou četné obchodní karavany. Obchodní cesty sledovaly tehdy především toky velkých řek, při nichž nejčastěji byly zřizovány pravěké osady a kde pak i obchod měl naději na úspěch. Rovněž proudu těchto toků bylo zhusta využíváno pro pohodlnou a poměrně rychlou přepravu obchodních nákladů.

S rozvojem obchodu hledala se všeobecná měřítka cen. Postupně vítězila snaha udávat jednotnou cenu každého zboží nad dosavadním zvíce spontánním a individuálním pragmatismem. Brzy se ustálilo oceňování v kusech dobytka. Tato domácí zvířata měla zřejmě stejně velký význam jak pro obchodníky, kteří přicházeli z hospodářsky vyvinutějšího jihu, tak pro primitivně žijící kmeny dále na severu.

Pěkný příklad ocenění v kusech dobytka můžeme najít například u řeckého básníka Homéra, jenž udává cenu zbroje Menelaovy za války Trójské (cca 1200 př. Kr.) na 9 býků a hodnotu zbroje Plankovy na neuvěřitelných 100 býků.

Směnný obchod vzal za své vynálezem peněz. Předtím ale starověká ekonomika musela ještě projít obdobím, které dnes označujeme jako předmonetární. Zde se již začala formovat platidla v pravém slova smyslu, avšak trvalo několik dalších staletí, než byla poprve vyrobena a použita skutečná mince. V tomto období bere na sebe úlohu všeobecného ekvivalentu kov. Někde je to měď (Řím), jinde se už objevují v této roli kovy drahé: zlato a stříbro (Egypt, Řecko). Za rozličné předměty dávala se různá váha kovu, jenž měl buď podobu kruhu či hrudky, jako u Egypťanů a Skandinávců, prutu jako v Rusku, nebo (železných) seker jako na Velké Moravě.

Kov měl proti ostatním ekvivalentům nesporné výhody. Snadno se dělil, vážil a přepravoval, drahé kovy kterým dal obchod záhy přednost navíc nepodléhaly atmosferickým vlivům (korozi), byly stálé a přitom i dostatečně vzácné proto, aby nebylo pro vyjádření určité hodnoty třeba velkého jejich množství. Výrazný vliv na aktuální cenu toho kterého kovu měla současná míra jeho dostupnosti. Tak Egypťané si zpočátku daleko více cenili stříbra než zlata, protože právě stříbra byl v Egyptě nedostatek. Po otevření přebohatých stříbrných dolů hispánských ve druhém tisíciletí před Kristem stříbro v ceně upadlo a v budoucnu se už nikdy nad zlato svou hodnotou nedostalo.

Aby si obchodníci usnadnili práci s vážením kovu, začali zlaté, stříbrné či měděné slitky označovat hodnotou hmotnosti a později i různými obrazci a symboly. V okamžiku, kdy kovový slitek označil svým výsostným znakem stát, respektive panovník a zaručil se tak nejen za správnou váhu, ale i za ryzost kovu, můžeme již mluvit o prvních mincích.

Autor: Ing. Jiří Hána, Ph.D.
Pro Numin.cz zpracoval: Ing. Michal Skalský

Autor: Redakce | 17. 9. 2014

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2014 Zdeněk Jindra
TOPlist