Československé mobilizační státovky


Po nástupu Adolfa Hitlera na post říšského kancléře započal v Německu postupný proces omezování demokracie. Na základě zmocňovacího zákona docházelo k omezování a následné likvidaci politických konkurentů, ovládnutí odborů a po obětování Röhmových SA si nacistická vláda získala i generály z Reichswehru. Přechod k autoritativní vládě byl završen již následujícího roku 1934.

Německá ekonomika se díky rozsáhlým zahraničním půjčkám a machinacemi s vlastní měnou začala zvedat ode dna. Budovaly se nové dálnice, železnice, byl vytvořen systém veřejných prací, na základě rozsáhlých státních zakázek se rozvíjel průmysl.

Československo obezřetně sledovalo nejen agresivní rétoriku, ale i ekonomické a vojenské posilování svého západního souseda, který se ovlivňováním německé menšiny stále více snažil podněcovat separátní nepokoje uvnitř republiky. Proto již od poloviny třicátých došlo k zahájení příprav na obranu republiky vůči případné agresi. Nešlo jen o vyzbrojování armády, výstavbu pohraničních a vnitrozemských pevností, ale také o plánování peněžního oběhu v průběhu války. Československá generalita předpokládala, že německý útok povede ze severu a západu směrem ku Praze. Druhý útok směřující z německého Slezska na Moravu by usiloval o rozdělení republiky na dvě části. Československá armáda měla po urputných bojích v Čechách a na Moravě postupně ustupovat přes Slovensko až k spřátelenému Rumunsku, kde by vyčkala pomoci spojeneckých sil. Jak vše nakonec dopadlo víme a není ani úkolem tohoto článku tyto události podrobně popisovat.

Od roku 1936 zahájila Národní banka Československá (NBČS) ve spolupráci s ministerstvy národní obrany a financí přípravy na případné válečné události. Vzhledem k předpokladu, že v průběhu obranných bojů ustoupí vojska z hlavního města, sídla NBČS a tiskárny bankovek, bylo nutné vybudovat v bezpečnější oblasti od bojiště náhradní sídlo a prozatímní tiskárnu. Z těchto důvodů se část zlatých zásob a oběživa převedla do filiálek NBČS v Banské Bystřici, Žilině a Rožumberku. Rovněž došlo k vypracování evakuačních plánů pro správu banky a úřednictvo, přičemž nebylo opomenuto ani na ubytování klíčových zaměstnanců banky v nových podmínkách. Za náhradní sídlo banky správa NBČS určila lázeňské město Rajecké Teplice na západním Slovensku. Pro ubytování zaměstnanců byl za nejpřísnějších utajení vystavěn formální hotel, který v případě nutnosti šlo velmi rychle upravit pro potřeby banky. Vzhledem k utajení oficiálně hotel nákladem 9 mil Kč vybudoval penzijní fond zaměstnanců Národní banky. Náhradní tiskárna bankovek se pak vystavěla nákladem 160 tis. Kč v obci Harmanec nacházející se 12 km od Banské Bystřice. Šlo o jednoduchou budovu tvořenou ocelovým skeletem a tvárnicovou vyzdívkou. Do nové haly se počítalo s nákupem zařízení za 3 mil. Kč a byl zakoupen jeden německý dvoubarevný offsetový stroj. Další tiskařské stroje se měly v případě nutnosti převézt z Prahy. Pokud by se ukázalo, že válečné nebezpečí pominulo, plánovalo se zde s tiskem nižších nominálů čs. bankovek, aby se tak ulehčilo pražské tiskárně.

Československé mobilizační státovky
Centrála NBČS v letech 1926 - 1950

Otázkou nahrazení současných československých mincí za nové papírové státovky (oprávněně se předpokládalo jejich zvýšené tezaurování obyvateli a růst nákladů drahých kovů) se NBČS zabývala ve spolupráci s ministerstvem financí. Na základě těchto jednání se následně měla stávající peněžní soustava papírových platidel složená z 10, 20, 50, 100, 500, 1000 a 5000 Kč doplnit o některý z nominálů 1, 2 nebo 5 Kč. Centrální banka se zde přikláněla spíše ke kombinaci 2 a 5 Kč, zatímco ministerstvo k hodnotám 1 a 5 Kč, což by současně odpovídalo i kombinaci stahovaných mincí a bylo tak mezi obyvateli lépe vžité. Konečné rozhodnutí nakonec padlo v průběhu roku 1936, kdy se upřednostnila právě varianta ministerstva financí.

Samotné přípravy k tisku budoucích státovek byly zahájeny už roku 1936. Grafický návrh jednokoruny s podobiznou symbolické Republiky vycházel z kresby Bohumila Heinze, původně určené pro novoročenku NBČS.

Československé mobilizační státovky
Bohumil Heinz

Pětikoruna vyobrazující Josefa Jungmanna byla dílem Antonína Machka. Obě tyto státovky navrhl ateliér Tiskárny bankovek Národní banky Československé. Z obou návrhů byl z logických důvodů vynechán letopočet a jelikož se jednalo o státovky i označení emisní banky. Celý tisk se za přísného utajení zahájil snad již roku 1937. Jiné zdroje však uvádí, že tisk započal až roku 1938 a pokračoval ještě na počátku roku 1939 v Tiskárně bankovek NBČS (J. Sém zřejmě mylně uvádí, že se část pětikorun tiskla i v tiskárně Neubert. Ovšem jak Bajer, tak i Greichen uvádí, že tisk probíhal jen v TB NBČS). Celkem se vytisklo na 84 mil. kusů jednokorunových státovek a přes 30 mil. kusů pětikorun. Tyto byly následně z menší části uloženy v Praze (30 mil. kusů. po 1 Kč a 6,65 mil. kusů po 5 Kč), z větší v Kremnici. V době trvání první i druhé republiky však již k jejich vydání nedošlo.

Během léta 1938 a počátkem roku 1939 se objevovaly stále sílící signály tezaurování drobných, především stříbrných, mincí obyvatelstvem, což se neblaze začalo projevovat v peněžním oběhu. V nově zřízeném Protektorátu Čechy a Morava se poté vlivem německé finanční politiky v českých zemích začala rychle zvedat inflace, což tezaurování ještě více podnítilo. Vedení banky se zprvu snažilo řešit nedostatek drobných mincí jejich objednáním u kremnické mincovny. Ta však byla plně vytížena ražbou nových slovenských mincí a dodávky pro Protektorát tak plnila jen částečně mnohdy v nepravidelných termínech. Neustále se zhoršující situace nakonec centrální banku vedla k vydání mobilizačních státovek po 1 a 5 K. Ty vstoupily do oběhu 9. února 1940 a to i přesto, že jejich emisi nedoprovázela žádná vyhláška ve sbírce zákonů.

Československé mobilizační státovky
Nevydaná státovka 1 Kč 1938

Protože stávající státovky nesly název první republiky, bylo rozhodnuto o jejich přetištění. U obou státovek tak existují dvě varianty přetisku, tzv. ruční a strojní. Ruční přetisk, tedy ruční flexografie (gumotisk), je otiskem tomu účelu vyrobeného razítka – uvádí se zhotovených téměř 500 razítek. Ruční přetisk prováděli na přelomu let 1939/40 úředníci Národní banky pro Čechy a Moravu (NBČM) a najatí brigádníci. Vše probíhalo ve dvou směnách, dopoledne pracovalo 80 zaměstnanců, odpoledne 300. Za den se tak orazítkovalo na 1 mil. korun. Nutno podotknout, že ručního přetištění bylo u některých státovek opomenuto, a to ať už nedbalostí (nepozornost, slepení dvou státovek …), tak i úmyslně z vlasteneckých pohnutek. Do oběhu se tak toho roku dostalo i menší množství nepřetištěných státovek. Z použitých návrhů přetisků, které byly zhotoveny buď zkušebními razítky nebo tuší se rovněž v soukromých sbírkách dochovalo několik exemplářů. (více o této problematice se můžete dočíst v článku J. Moravce – Nepoužité varianty přetisků státovek po 5 K b. l. (1938/40) uveřejněné v MR 2/2001).

Ačkoliv zhotovitel strojního přetisku není znám, předpokládá se, že jej provedla TB NBČM jako samostatnou tiskovou operaci knihtiskem z kovových desek. Přičemž není známo, zda byl tisk proveden na již rozřezané státovky ze zásob NBČM nebo na nerozřezané archy, tedy vlastně výrobně nedokončené a nevyexpedované státovky z výrobního procesu tiskárny. Obě možnosti jsou reálné. Značná část státovek však zůstala na Slovensku, kde se jejich vydání neplánovalo, odkud je NBČM odkoupila za cenu papíru. I přesto však na Slovensku zůstala značná část zásob, které byly v polovině čtyřicátých let zničeny. Není však vyloučeno, že většina nepotištěných exemplářů v bezvadném stavu nacházející se dnes ve sbírkách notafilů, pochází právě z těchto zásob a nikoliv z protektorátního oběhu, kam se dostaly omylem.

Československé mobilizační státovky
Nevydaná státovka 5 Kč 1938

Uvedením přetištěných mobilizačních státovek se podařilo udržet v oběhu potřebné množství drobných peněz a získat tak čas pro trvalé řešení tohoto problému. K tomu došlo již na jaře roku 1940 vydáním, nyní již protektorátních 1 a 5 K graficky vycházejících z předválečných státovek. Platnost razítkovaných státovek byla ukončena k 31. květnu 1940, přičemž mohly být vyměňovány až do konce srpna 1940. To se však později ukázalo jako příliš krátká lhůta, neboť se do banky nevrátilo státovek za 1,7 mil. K, které byly buď zničeny, nebo lidmi zapomenuty.

Literatura:
J. Šůla: Mobilizační přípravy Národní banky československé v Praze a historie tzv. mobilizačních státovek, in Tři studie české numismatiky, ČNS Hradec Králové, 1989

J. Moravec: Nepoužité varianty přetisků státovek po 5 K b. l. (1938/40), in Merkur revue 2/2001

J. Moravec: Spoluautorem nevydané 5 Kč III (1938) je Max Švabinský, in Merkur revue 6/ 2008

V. Němečková: Naše měna a peníze v zajetí politiky, Libry, 2008

J. Moravec: Nepoužité varianty přetisků státovek po 5 K b. l. (1938/40), in Merkur revue 2/2001

J. Bajer: Povídání o nevydaných, aneb bankovky, které nikdy neplatily, in Sběratelské zprávy č. 67, ČNS Hradec Králové 1991


Autor: Jan Šenfeld | 27. 8. 2013

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2014 Zdeněk Jindra
TOPlist